„Chvostovův obraz je označení duchovního úpadku tehdejšího Petrohradu. Za duchovní ubohostí tohoto básníka stojí jak Bulgarin, tak Uvarov a další Puškinovi pronásledovatelé, představitelé běžného každodenního uspořádaní petrohradského života, uspořádání, které zahubilo Parašu a Jevgenije, zahubilo děkabristy a, proběhne ještě něco málo přes tři roky, zahubí i Puškina,“ - toto je příklad přímého pojetí Chvostovova obrazu puškinistou J. Borevým. „Základní estetické kategorie“, vydavatelství „Mysl“, r. 1960.
Vyskytují se také pokusy pretendující na hloubku osmyslení:
„Očividně, ironický tón Chvostovu zasvěcených řádků puškinovské básně je též odpovědí na jeho vulgárně sentimentální a nevalné verše, oslovující Puškina, a nasměrování čtenáře k tomu, že „předběhnuvší“, „Měděného jezdce“ svými verši o petěrburgské povodni „předhánějící“ hrabě ve skutečnosti nevysvětlil, nevyřešil, a jen zbanalizoval tragické téma.“
Tak chápal roli hraběte Chvostova v poémě významný puškinista J. Oksman v doplňujících komentářích k „Neotištěných dopisech Puškinovi“, ve kterých se také přiznává k bezmocnosti oficiální (bez výjimky židovské) puškinistiky proniknout do tajemství druhé smyslové řady zde probírané části a básně jako celku:
„A přesto Puškinovo začlenění této ironicky parodické vrstvy do tragické, filozoficky nasycené básně zůstává záhadou, a funkce tohoto čtyřverší směrem k celkovému záměru básně nám zůstává zatím skrytá.“
Prakticky s ním souhlasí i výše zmíněný J. Borev, pozdvihávající záhadu zjevení hraběte Chvostova v básni na úroveň problému s odhalením druhé smyslové řady básně jako celku.
„Nadmíru graciézní, grandiózní, promyšlenou budovu stavěl Puškin v této své nejvyzrálejší básni, aby si připustil náhodnou kudrlinku, nepovinné verše, náhodně vyjádřené. V tomto bodě Puškinova „nejzáhadnější báseň“ zůstává obzvláště pevně zastřená“.
Ve skutečnosti je celý problém „puškinistů“ v neschopnosti pochopit „celkový smysl básně“. Ocas, chvost je nejzřetelnější rozdílnost mezi představiteli různých živočišných různých druhů a představiteli druhu „člověk rozumný“. Pravděpodobně začleněním do zápletky básně dané postavy chtěl básník obrátit pozornost budoucího čtenáře na dominanci zvířecího typu psychiky ve vyšší společnosti jeho časů.
Jako důkaz hodnověrnosti naší doměnky mohou posloužit Puškinovy verše z r. 1825 o petěrburgské povodni 7. listopadu 1824 (tato povodeň byla motivem k napsání „Měděného jezdce“), které předcházely napsání posměšné „Ódy na jeho excel. hrab. Dm. Iv. Chvostova“.
Напрасно ахнула Европа, Zbůhdarma vzdychla Evropa,
Не унывайте, не беда! Nebuďte sklíčení, hlavu vzhůru!
От петербургского потопа Před petrohradskou potopou
Спаслась «Полярная Звезда». Spasila se „Polární hvězda“.
Бестужев, твой ковчег на бреге! Bestuževe, tvoje archa je na břehu!
Парнаса блещут высоты; Blýskají se vrcholky Parnasu;
И в благодетельном ковчеге A v blahorodné arše
Спаслись и люди и скоты. Se zachránili i lidé i dobytek.
Existují fakta o tom, že při povodni bylo zničeno vydání další knížky almanachu „Polární hvězda“, vydávaného v letech 1823 – 1825 budoucími děkabristy A.A. Bestuževem a K.F. Rylejevem. Knížka byla znovu vytištěna a přišla na svět v březnu r. 1825. Je dobře patrné, že obratem k Bestuževovi básník parodicky použil biblické vyprávění o světové potopě, během které se zachránil jediný spravedlivý na zemi, Noe, rozkazem Shora konstruující archu, na které umístil svou rodinu a po sedmi párech čistých a nečistých zvířat.
V almanachu spisovatelů-děkabristů spolu spolu s činovníky ruské kultury, přijímali účast také epigoni západní slovesnosti, ke kterým měl Puškin odmítavé stanovisko. Z toho je i závěrečná věta: „Zachránili se i lidé, i dobytek“.
Tak básník poprvé, i když ve vtipně alegorické formě, nakousl otázku rozlišení živočišného a lidského typu psychiky v davově-„elitární“ společnosti.
Posměšek na samotným Chvostovem byl spojen s tím, že ten vystoupil s ódou „Na Byronovu smrt“. Lord Byron byl za života velký obdivovatel starověkého Řecka, přičemž romantismus anglického básníka se neúspěšně pokoušel v Řecku jeho doby vzkřísit ideály dávných obyvatel Hellady.
Певец бессмертный и маститый Pěvče nesmrtelný a vážený
Тебя Эллада днесь зовет Tebe Hellada dnes volá,
На место тени знаменитой, Na místo stínu znamenitého,
Пред коей Цербер днесь ревет. Před kterým Cerberus dnes řve.
Toto Puškinovo posměšné chování k hraběti Chvostovovi, kterého s opravdovou ironií přirovnává k Byronovi a doporučuje mu, namísto slovních tirád po vzoru „Svobodomyslného Řecka“ (tehdy probíhal vyprovokovaný a reálnými kroky západních politiků nepodpořený boj Řeků s osmanskou nadvládou), aby se tam sám vydal.
Как здесь, ты будешь там сенатор, Jako zde, budeš tam senátorem,
Как здесь, почтенный литератор, Jako zde, váženým literátem,
Но новый лавр тебя ждет там, Ale nový vavřín že čeká tam,
Где от крови земля промокла: Kde zem krví nasákla:
Перикла лавр, лавр Фемистокла; Périkla vavřín, vavřín Thémistokla;
Лети туда, Хвостов наш! Сам. Leť tam, Chvostove náš! Sám.
Вам с Байроном шипела злоба, Mezi Vámi a Byronem syčela zloba,
Гремела и правдива лесть. Hřměla i pravdivá lest.
Он лорд — граф ты! Поэты оба! On je lord – ty hrabě! Básníci oba!
Се, мнится, явно сходство есть. Zdá se, že podobnost zjevně je.
Posměšná Puškinova óda na Chvostova, doprovázená okázale ironickými poznámkami, byla zároveň parodií na umírající žánr rytířské ódy XVIII. století. Pro dnešního čtenáře je těžké si představit její literární charakter. Puškinův kamarád z lycea Küchelbecker právě vydal článek „O směru naší poezie“, ve kterém vyzval k návratu k tradičnímu žánru rytířské ódy. To vyvolalo Puškinovo parodické použití samostatných komických znějících výrazů, které poté dostaly obecný název „chvostismy“, nad kterými se tak bavil básník a jeho přátelé, a které potom používali nejen představitelé ódopisectví, ale také „přední ochránci slovesnosti“, tentýž Küchelbecker a Rylejev. Řádek „Kde zem krví nasákla“ s následujícím rýmem „Themistokla“ paroduje Rylejevského verše z básně „Na Byronovu smrt“. Aby výrazněji podtrhnout nevkusný a křičící nesoulad celé této archaické rétoriky s osobností a tvorbou Byrona, Puškin k němu přirovnává Chvostova, navrhujíce poslednímu zmíněnému, aby vystoupil jako vážený nástupce anglického romantika.
Dle našeho mínění, Puškin, silou svého zvláštního typu psychiky (máme na mysli jeho schopnost k rozšiřování myšlení) vnímal v mimolexikálních formách obrazy sociálních jevů na úrovni globálního významu, nedostupného vnímání masového vědomí, a v básnické formě je donesl svým současným i budoucím čtenářům. Pokud tomu neporozumíme, pak „funkce čtyřverší (s hrabětem Chvostovem) směrem k všeobecnému smyslu básně“ tak zůstane nerozluštěnou.
Pokusíme se současnou lexikou popsat to, co je básnickými obrazy dáno v básni. Pokud si obrazně představíme trvalou informační obnovu společnosti v hranicích biosférické a sociální podmíněnosti jako jednosměrný proud informačního toku (viz obr. 2 ), pak, úslovně řečeno, rychlosti informační bnovy na pravém a levém břehu-předělu budou různé, jejich vztah bude určovat logiku chování společnosti, a tedy i jejichtyp psychiky v konkrétních historických podmínkách.