Jistě, určitá část nežidovského obyvatelstva vždy záviděla (a dosud závidí) život části židovstva na účet přerozdělování určitých podílů monopolního lichvářského příjmu vládou v jejich prospěch, inkasovaného diasporou od všeho obyvatelstva v místě bydliště a vedení obchodních operací za podpory lichvářského dluhu. I určitá část místní, židovstvem přikrmená petrohradská „elita“, závidí roli židovstva jako globální „elity“ a proto na jakýkoliv pokus pootevřít čtenáři agresivní podstatu pánu biblického projektu (a hlavně této otázce je zasvěcena práce, zmíněá N.N. Skatovem) navěšuje nálepku typu „pomlouvačný výmysl o židovsko-zednářském spiknutí“.

Ve skutečnosti na konci 20. století existující nejrozšířenějčí „pomlouvačný výmysl“ je obvinění židovstva a jeho věrchušky ze směřování k neomezené světové vládě ve formách rasistické globální vlády, ve které je všem nežidům předurčen úděl otrocké síly. A pomlouvačnými směrem k „antisemitům“ jsou tvrzení protikladného smyslu: že židovstvo není oddáno jedné z odrůd fašismu, jehož páni (oni jsou páni biblické koncepce) zamířili k neomezené světové vládě.

Ve skutečnosti ve vědomé i bezmyšlenkovité oddanosti židů této doktríně i spočívá jejich „nepodobnost ostatním lidem“, kterou „antisemité“ často ztotožňují s „židovsko-zednářským spiknutím“, a žido-nadšenci, typu N.N. Skatova, s neposkvrněností libovolného židovského kulturního odkazu. A proto, nezávisle na tom, zda to přikrmovaná nežidovská „elita“ chtěla či nechtěla, židovská kultura vědomě, a pro většinu samotných židů neuvědomovaně, je nepřátelskou vůči kultuře všech národů; a židé, kteří se jí drží a nežidé-obdivovatelé_židů, jsou objektivně nepřáteli všech národů bez výjimky. Kromě toho, historicky reálná židovská kultura, její nositelé, propagandisté a obránci jsou nepřátelští také Zemské biosféře, protože technicko-technologický vývoj pod lichvářskou knutou jde biosfericky zapovězenými cestami, což se projevilo v nepopiratelné globální biosférně-ekologické krizi.

Idol je „Měděný“, a kůň – „Bronzový“. Co to znamená? Komentářů je mnoho a všechny si protiřečí. Obvykle se v úvahu bere obecný kontext, ale u Puškina je vše v souladu (stejně významné), a, tudíž, jsou důležité i detaily. Přihlédneme k nim pozorně. Před tím než se „Jezdec měděný“ ponese za šíleným Jevgenijem, dvakrát se bude nazývat „idolem“. Přičemž, pokud v první části „idol“ stojí „nad vzepjatou Něvou“, v druhé sedí „nad ohrazenou skálou“.

„I řekl Pán Mojžíšovi: vyrob si (měděného) hada a dej ho na zástavu, a (pokud had uštkne jakéhokoliv člověka), uštknutý, vzhlédnuv na něj, zůstane živ“. Bible, Numeri 21:8. Tato část biblické historie, odražená v ruském malířství jen obrazem  F. Bruni „Měděný had“, dává rozluštění skutečných příčin Jevgenijova šílenství: na vědomé úrovni biblické přikázání: „Nebudeš sloužit jinému bohu!“; na úrovni podvědomí: „Vyrob si (měděného) hada a dej si ho na zástavu.“

ZÁVĚR

Jinotaje některých kódových  slov „Závěru“ (člun, loďka, ostrov) byly částečně odhaleny v první a druhé části básně. Jinotaje „Závěru“ jako celku jsou obsahově svázány ještě s druhou smyslovou řadou „Úvodu“, ale spatřit toto spojení je možné jen vskrytím nějakého skrytého systému informačních jednotek, který je šikovně v poémě vystavěn.

V kolektivním vědomí a nevědomí se splétá spousta informačních výpočtů (procesů, algoritmů) současně jak z dokončených, tak útržkovitých myšlenek: nějaké informační výpočty se mohou uzamknout/zacyklit v nekonečném kruhu. Poku takto vystavěný kruh špatného informačního výpočtu kolektivního vědomého a nevědomého je stabilní, může pracovat v režimu nekonečných cyklů utrpení

[77]

(přibližně takových, jaké jsou popsány v románu „Hodina býka“).

Stává se, že nějaký informační výpočet, podporovaný celkem malým počtem lidí, v sobě obsahuje mnoho zakončení, otevřených pro připojení cizích začátků a odvetných pokračování cizích dokončených myšlenek

[78]

a jejich a jejich útržků. Takový informační výpočet může na sebe navázat každodenní činnost téměř celé společnosti.

Nevelká skupina lidí

[79]

může celkem stabilně vědomě  podporovat život společnosti v rámci jim potřebné koncepce v tom případě, pokud ve společnosti nejsou objektivní předpoklady k vlastní změně infromačního výpočtu. Jinými slovy, pokud ve společnosti mechanismus vyhledávání východu z uzamčeného cyklu špatného informačního výpočtu pracuje hůře, než mechanismus jeho podpory nevelkým počtem lidí, cyklus se uchovává. Pokud přání společnosti dostat se z takového cyklu narůstá, a skupina lidí, podporujících poslední, nezvládá z něj uzavírat všechny východy, může nastat rozepře, přes kterou je možné cyklus informačního výpočtu změnit tak, že se začne rozpadat.

Nevědomé přání společnosti dostat se z cyklu špatného informačního výpočtu v určité etapě svého rozvoje bezpodmínečně v takové společnosti „porodí“ skupinu lidí, kteří začnou vědomě vyvádět společnost z kruhu špatného informačního výpočtu.

Pozorným zkoumáním informačních výpočtů jinotajů „Měděného jezdce“ je možné spatřit, jak Puškin ukazuje svým budoucím čtenářům na východ i inferna (zacykleného cyklu) biblické koncepce řízení.

Остров малый                                       Ostrov malý

На взморье виден. Иногда                                     na mořském pobřeží viditelný. Občas

Причалит с неводом туда                                       tady přistává s rybářskou sítí

Рыбак на ловле запоздалый                                               rybář co se zpozdil na lovu

И бедный ужин свой варит,                                              a svou chudou večeři si vaří,

Или чиновник посетит,                                          nebo sem zajede úředník

Гуляя в лодке в воскресенье,                                  na nedělní plavbě loďkou,

Пустынный остров.                                                            pustý ostrov.

Kdo je oním „rybářem zpozdilým na lovu“? Ano ten samý „finský rybář, smutný nevlastní syn přírody“, „nuzný člun“, který potkáváme v „Úvodu“. Tj. v „Závěru“, na rozdíl od „Úvodu“ se mafie (člun) již přímo nezmiňuje. To znamená, že řeč po změně koncepce muže být o bezstrukturním řízení, jako principu. A jak stojí záležitosti s loďkami?

Z „Části druhé“ je již známo, že „loďky jsou z dvorů svezeny“. Ale židovští bankéři přes systém půjček pod „slušnými“ procenty vždy manipulovali monarchistickými dvory, realizující takovým způsobem nadnárodní řízení. Proto třetí smyslová řada vyjádření „z dvorů svezli loďky“ jinotajně ukazuje na žalostnou budoucnost celého židovstva, do které je možné nahlédnout prostřednictvím tajemství pohřebního rituálu ve starověkém Egyptě:

„Základem všeho, co patří k chápání Egypťanů o mravní sankci v posmrtném životě, je, zřejmě, národní tradice, kterou uvádí Diodór ve věci  soudu mrtvých v Egyptě:

„Když někoho pohřbívají, říká, den pohřbu se oznamuje soudcům, příbuzným a přátelům zesnulého. Vyvolávají jméno zemřelého a pronášejí, že je ho nutné přepravit přes jezero. Tehdy si 42 soudců stoupá do půlkruhu na jedné straně jezera, a loďka, kterou řídí veslař, kterého Egypťané v jejich jazyce nazývají Cháron, chápe se vesel.

Když se loďka vyváže u přístaviště, před tím než položí mrtvého do jeho příbytku, každý, kdo ho chce ovinit, má na to ze zákona právo.“ – A. More, „Králové a bohové Egypta“, překlad J.J. Grigoroviče, Moskva, vydáno N. a S. Sabašnikovými, r. 1909, str. 137.

Dle egyptských textů se boží převozník jmenuje Magaf; ale slovo garo („ch“ nebo „g“ jsou specifika překladu) znamená v egyptštině bárka. Tak jsme se dostali ke kódovacím klíčům pojmenování plavebních prostředků, připomínaných jen v „Úvodu“ a „Závěru“: koráb a bárka.